Silent Hill: Origins

Mezi fanoušky horrorové série Silent Hill panuje obecná shoda, že první čtyři díly jsou ten naprostý základ, který stojí za to hrát, a zbytek už je nic moc. Přesto jsem se hecnul a pustil se do pátého dílu s názvem Silent Hill: Origins.

Příběh se odehrává ještě před událostmi prvního dílu. Hlavním hrdinou je tentokrát řidič kamionu Travis Grady, který uprostřed noci jede po dálnici, avšak dostihne ho únava a začne mít podivné záblesky vzpomínek. Následně se mu stane podobná nepříjemnost jako Harrymu Masonovi z prvního dílu. Totiž, na silnici se přímo před ním zjeví nějaká dívka. Travis prudce zabrzdí, vystoupí a začne po dívce pátrat, ale nikde nic. Rozhodne se proto pročesat okolí. A ano, kroky ho pochopitelně dovedou až do Silent Hillu. Následně v dálce zahlédne hořící dům. Utíká dovnitř, aby zachránil kohokoliv, kdo se nestihl dostat ven. 

Zde narazí na onu podivnou dívenku… Má vážné popáleniny a nevypadá to s ní dobře. Travis ji však vezme do náruče a vynese ven. Před domem nakonec ztratí vědomí, a když se později zase probere, dívenka opět fuč. Travis se ale nevzdává a rozhodne po ní začít pátrat. Napadne ho, že když měla tak těžké popáleniny, nejspíš ji vzali do nemocnice, a tak se tam vydá, aby zjistil víc…

Nechybí ani sestřičky

Děj hry je obvykle hodnocen negativně, avšak dle mého názoru jsou dva různé pohledy, které na děj můžeme mít. Pokud jde o náhled z pohledu celkové série Silent Hill, tak to úplně nezapadá. Tvůrci ze studia Climax evidentně Silent Hill univerzu úplně nerozumí a očividně si dělali, co chtěli, což skalní fanoušky nepotěšilo.

Nicméně, když se podíváme jen na osobní příběh Travise bez většího kontextu, je to ve skutečnosti docela zajímavé psychologické vyprávění, byť místy malinko děravé. Jeden plot twist mě ale upřímně totálně dostal.

Origins působí z velké části jako první čtyři Silent Hilly a občas na mě skutečně dýchla atmosféra předchozích dílů. Zároveň je tu však trochu cítit, že je něco prostě jinak, než jsme zvyklí.

Sem tam je poznat, že se tvůrci snažili kopírovat styl původního Silent Hillu. Ve výsledku je to takový mix, kdy vzali některé nápady z první čtyřky a nacpali je tam, bez nějaké logiky. Kupříkladu je tu The Butcher, což je taková kopie Pyramid Heada ze dvojky, který však nemá žádný hlubší význam pro děj a je ve hře jen proto, aby tam prostě byl, a basta.

Někteří bossové jsou skutečně creepy

Ve výsledku to však docela funguje a osobně mně Origins se svoji snahou být jako první čtyři díly bavil.

Bohužel, za velkou slabinu lze označit obtížnost, která je tentokrát docela vysoká. Nepřátelům se téměř nedá utéct, a když nabudete dojmu, že máte dostatek prostoru se monstrům vyhnout, a zdá se vám, že jsou od vás celkem daleko, tak najednou jste obklíčeni, a ani nevíte, jak k tomu došlo. Všechny potvory dávají strašně velký damage a léčiva je tentokrát naprosté minimum.

Tvůrci také přišli s naprosto příšerným způsobem boje na blízko, což je ještě daleko větší slabina, než obtížnost (ačkoliv to jde ruku v ruce). Zatímco v předchozích dílech hlavní hrdina našel třeba ocelovou trubku, kterou mohl nosit do konce celé hry, v Origins je tak stovka různých zbraní… Můžete vzít cokoliv – nůž, hasák, kus dřeva, ale třeba i televizi, psací stroj a jiné. A v čem je háček? V tom, že každý tento předmět má omezený počet použití, a pak se rozbije a zmizí. Smůla!

Proč je to absolutně špatný systém? Prostě proto, že boje jsou tak rychlé a akční, že nemáte čas listovat půl hodiny v inventáři pokaždé, když vám zmizí zbraň. V praxi to funguje následovně. Vyberete v inventáři třeba nůž, bodnete protivníka dvakrát až třikrát a nůž vám zmizí. Puf, a je pryč! Ale váš protivník je stále na nohou a stále jde po vás, čili musíte v inventáři rychle nalistovat nějaký další předmět, kterým ho jednou, dvakrát švihnete po hlavě. Nicméně, pak vám zase zmizí, takže nejvyšší čas, abyste našli další. A další. A tak dále. To ani nezmiňuji fakt, že když vám zbraň zmizí, tak monstrum prostě získá čas vás napadnout, což obvykle udělá.

Systém boje se tady úplně nepovedl

Origins je první díl, kde se můžete bránit pěstmi. Ano, Travis může monstra ubít holýma rukama. Jenže to ve výsledku znamená, že všechny zbraně na blízko jsou na nic. Je prostě daleko jednodušší a bezpečnější nepřátelé ubít pěstmi, než vybírat z desítek různých krámů v inventáři.

A aby toho nebylo málo, nepřátelé jdou zabít jen jedním způsobem. Tedy, že je nejdříve dostanete na zem a pak jim zasadíte smrtící ránu. Pokud to neuděláte, za chvíli zase vstanou a otravují dál. To znamená, že pokud po vás jdou dva, tak na to nemáte čas, protože když dostanete na zem jednoho, musíte dostat i druhého, ale mezitím vstane zase ten první.

Každopádně celý tenhle systém s hromadou zbraní na blízko je prostě hrozně špatný. Ne jen to, on taky vypadá špatně, nepřirozeně, nesmyslně a zkrátka nerealisticky. Když Travis jako zbraň nosí televizi či psací stroj, nejde to moc brát vážně. Úplně vidím, jak přemýšlíte, co si vezmete na obranu před hromadou monster. Aha! Televize? Výborně!

A aby toho pořád ještě nebylo málo, přibyly akční sekvence, kdy na vás skočí monstrum a vy musíte rychle stisknout tlačítko, co se objeví na obrazovce. A když to nestihnete do pár vteřin, dostanete damage. Když ano, Travis stihne monstrum odstrčit.

Část, která se odehrává v sanatoriu je povedená, ale značně frustrující vzhledem k vysoké obtížnosti

Ve výsledku všechno funguje dobře – atmosféra, hádanky, v rámci možností i příběh, ale akční část hry je fakt naprostá tragédie. Jakože fakt hrůza.

Obrovským záporem je také ovládání. V Silent Hillu jsou dva způsoby, jak ovládat postavu. Jeden způsob je absolutní ovládání v rámci celého světa a druhý je relativní v rámci kamery. V předchozích hrách se obvykle dalo změnit v nastavení dle vašeho přání, který způsob si přejete. Tady to však bohužel nejde a je to strašná otrava! Je tu jen relativní ovládání vzhledem ke kameře. Stává se běžně, že třeba utíkáte před hromadou monster, najednou se změní pohled kamery, a tím pádem i celé ovládání. To je najednou chaos, do kterého se zamotáte tak, že se klidně můžete i omylem otočit a nepřátelům vběhnout přímo do náruče. Bože! Proč?!

Kdybych to měl nějak shrnout, je Silent Hill Origins celkem fajn pokračování. Je nicméně znát, že už to dělalo jiné studio než Team Silent. A místy je vidět, že se to snaží být Silent Hillem natolik, až to Silent Hill úplně není. Origins mě jinak docela bavilo… jen škoda té frustrující akční stránky, kde se trochu ztrácí potenciál celé hry.

5 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published.